I poté, co se rána po operaci, úrazu, porodním zákroku apod. uzdravila, vnímáme ji dále díky jizvě, které může být stále bolavá či necitlivá. Jizvy výrazným způsobem tlumí tok naší energie v těle a ovlivňují náš tělesný i duševní stav. Pokud jsou v intimních oblastech těla, pochopitelně také zásadně narušují náš intimní život. Nebo díky operaci slepého střeva můžeme vlivem jizvy prožívat chronické bolesti zad a/nebo hlavy. Díky práci s jizvami můžeme znovu obnovit tok energie v těle a nečekaně zvýšit hladinu živosti a radosti ve svém životě.

Vaginální mapování

Hodně žen, se kterými se setkáváme, někde v hloubi těla a duše cítí, že by v životě i v intimní oblasti mohly a měly prožívat VÍCE. Touží po více lásky, více naplnění, více smyslu, více radosti, více hloubky, více vášně. V příručkách pro zlepšení sexuálního života se zpravidla setkají s řadou technických návodů, které však z intimního života činí spíše sportovní výkon, než aby vedly k naplňujícímu milování a blaženosti. Zmiňované “tipy a triky&rdq uo; se často míjejí účinkem proto, že cesta k prohloubení ženské sexuality nevede skrze silnější stimulaci, ale díky zvýšení vlastní citlivosti, ukotvení se ve svém středu, otevření se a odevzdání. Namísto „přidávání“ technik a stimulace, především ubíráme a rozpouštíme to, co hloubce a intenzitě prožitku blaženosti brání. Rozpouštíme traumata a nepříjemné zkušenosti uložené v tělesných buňkách a vzpomínkách.

Jako ženy se často toužíme a současně bojíme odevzdat. Není větší slast, než se s naprostou důvěrou otevřít. Ale máme strach ze zklamání a bolesti. A tak se zavíráme, na základě minulých i generačních zranění. Prožitky z minula, které byly více či méně bolestivé, způsobují v našem těle určité „zamrznutí“ a brnění. „Chráníme“ se tak před prožitkem bolesti, ale spolu s tím i před prožitkem potěšení, radosti a intimity. Tím, že se uzavíráme strachem z bolesti, uzavíráme se i ;lásce. Přitom minulá bolest nás v současné chvíli již neohrožuje, přestože se chováme, jako by tomu tak bylo.
Budeme rezpouštět tato „zamrzlá“ místa a uvolňovat emoční náboj v nich ukrytý. Díky tomu se může objevit zcela nová, často dosud nepoznaná citlivost, vnímavost, blaženost a vnitřní svoboda. Tento prožitek také dodává víru v sama sebe, hluboké ukotvení ve svém středu a klid spojený s moudrostí.
Základem není „získat“ či naučit se něco nového, něco změnit a „předělat“. Pouze rozpustit to, co nám brání v prožitku vlastní podstaty. Zkrátka shodit brnění s porozuměním tomu, že jej již nepotřebujeme.

Technika „vaginální mapování“ (vaginal mapping):

Jedná se o dotekovou techniku, při které jemně masírujeme tkáň vaginy. „Mapujeme“ přitom její citlivost. Žena se tak vědomě spojuje s pocity, které jsou v intimní oblasti nashromážděné. Některá místa jsou necitlivá, některá plná potěšení, jiná plná různého druhu emocí: smutek, vztek apod. Ženské pohlaví je receptivní, přijímající, a má tendenci v sobě shromažďovat a „pamatovat“ si různé druhy prožitků, příjemných i bolestivých. Při běžném milování, přestože se dotýkáme vaginy, často tyto pocity vůbec nemusí být vnímány – stávají se zřetelné až při zpomalení se, práci s dechem a rozšíření vnímavosti.
Pokud žena zažila ve svém životě bolestivé zkušenosti, spontánní reakce je „zamrznout a necítit“. To se pak v průběhu života projevuje jako určitá zpravidla všudypřítomná hladina napětí a stresu. Protože vlastní energii využíváme na potlačení toho, co nebylo dostatečně prožito, a co má tendence se znovu a znovu aktivovat. Pohyb, dech, zvuk, dotek to vše jsou nástroje, které zvyšují hladinu energie – a tím pádem i cítění – v našem těle. Pokud jsme v sobě „zamrzly“ bolest z minula, nedaly jí prostor se vyjádřit a z těla odejít, prožíváme pak zmíněné napětí, často aniž bychom si ho uvědomovaly. Také se podvědomě bráníme prohlouben& iacute; intimity ve vztahu – protože i to aktivuje v první fázi naši starou bolest.
Tato dynamika prožitku vzniká při silných traumatech jako je například sexuální zneužití, ale i gynekologické zákroky, obtížné porody apod. Někdy stačí i zdánlivě nevinné podněty jako něčí poznámka, pohled, zraňující slova ve chvílích, kdy jsme otevřené a zranitelné. Aniž bychom to vědomě zaznamenaly, podvědomě „ztuhneme“ a příslušný pocit, který jsme neprožily a nevyjádřily, pak utěsňujeme v těle.

Při použití techniky zvané vaginální mapování/ „vaginal mapping“ znovu probouzíme citlivost této jemné tkáně. Spolu s tím se uvolňují z těla prožitky, které patří do minulosti, a v případě, že byly bolestivé, tak způsobují určité „zamrznutí“ či „obrnění“ tkáně vaginálních stěn. Díky tomu ženy při milování často necítí dost výrazně, nebo mohou vnímat i nepříjemné pocity a bolest. S tím spontánně souvisí snížená chuť k sexu, případně možnost rychl& eacute;ho, dynamického sexu jako jediná zajímavá varianta. Při intimnějším a jemnějším spojení se však znovu objevují i pocity zranitelnosti a bolesti, a to může být pro ženu tak nepříjemné, že intimní kontakt spontánně omezí – někdy s pocitem, že partner není dost vnímavý, přítomný apod. (projekce).

Proč pracovat s dotekem a tělem?

Přestože můžeme rozumět příčinám bolesti a potíží v našem životě, pouhé pochopení souvislostí ke změně nestačí. Každý prožitek, každý pocit je nejprve v těle, a až následně mu dáme určitou „nálepku“, označení a hledáme příčiny jeho vzniku atd. Při technice VM jdeme přímo k paměti a moudrosti těla. Navíc ani není třeba znát, kde jaký pocit vznikl a proč. Důležité je jeho procítění a uvolnění. Je to jako když se zbavujeme odpadu z těla. Poté se můžeme těšit ukotvení ve vlastním středu, které prožíváme j ako hluboký klid a větší vnitřní svobodu – objevují se netušené nové možnosti v našem životě.

Cena: 10.000,-kč (3 sezení po 3 hodinách) – je nutné jich absolvovat alespoň tento počet, aby se zaléčily do hloubky všechny bloky v sexuálním životě