Přepis promluvy Šrí Svámího Vishwanandy před daršanem v Praze dne 25. srpna 2010.

(Po dvou bhadžanech Svámí začíná mluvit.)
Mám radost, že všichni tentokrát tleskali. Je to o vaší sebedůvěře. Takže dnes budu hovořit o sebedůvěře a také sebeúctě. Často, když cestuji, dívám se, jak lidé žijí v různých částech světa a jak vzdálená je též spiritualita. Je to smutné, protože lidé touží po míru, po štěstí, lidé touží být svobodní. Ale když vidíme, jak žijí svůj život, napadne nás otázka: „ Budou vůbec někdy svobodní?

Budou vůbec někdy šťastní?“ Odpověď zní „ne“. Představte si, jak vy jste šťastní, že jste zde, zpíváte božská jména. Jak šťastní jste, že si vás Bůh vybral pro duchovní cestu. Ale zde to nekončí.

Protože, když je někdo na duchovní cestě, velmi často vidím, že lidé jsou nesmělí, velmi stydliví na to, aby řekli, že jsou na duchovní cestě…Stydí se říci, že milují Boha. Pokud se stydíte říci, že jste na duchovní cestě a že milujete Boha, kdy je v tom sebedůvěra? Kde je víra? Kde je víra v sebe samého? Nikdy byste se neměli bát říci, že milujete Boha. Protože to je jediná věc…On je tím jediným, koho můžete doopravdy milovat. A pouze tím, že k sobě budete pravdiví a upřímní, můžete něco změnit. A neměníte pouze sebe, ale i druhé lidi. Lidé se bojí duchovní cesty, protože vidí omezení z vnějšku. Pokud se duchovní lidé nechávají omezovat strachem z vnějšku, ničemu to nepomůže, nepomůže to druhým ke změně. Jak jsem řekl minule, staňte se nástrojem Boží lásky. Když se stanete nástrojem Boží lásky, musíte ji šířit. Musíte něco změnit ve světě. Nejen ve vašem životě, ale i ve vašem okolí. Jak? Kristovi učedníci také šířili poselství křesťanství, poselství Ježíše. Nebáli se, byli pronásledováni. Kristus jim řekl: “Budou vás pronásledovat v mém jménu. Požehnaný ten, kdo vydrží až do konce.“ Stejné je to s každým, kdo je na duchovní cestě. Když chcete něco změnit, nebojte se. Vlastně se nebojte být sami sebou. Pouze tím, že budete sami sebou, z vás bude Božství vyzařovat. Božství bude pro vás pracovat. Pokud se uzavřete, řeknete ne, stydím se, bojím se říci, že jsem na duchovní cestě, co ze sebe děláte? Děláte se slabými, ne silnými. Je to hodně práce. Ve vašem srdci je tolik lásky, nezavírejte ho. Neomezujte jej. Otevřete svoji mysl, naplňte ji Božstvím. Když je mysl otevřená, vaše srdce bude automaticky vyzařovat lásku. Dosáhnout Boha není obtížné. Někteří budou souhlasit, někteří ne. Někteří řeknou, že je to snadné, protože mají sebedůvěru, odstraňují veškeré překážky nebo potíže. Tyto překážky si sami tvoříte a stejně tak je můžete i odstranit. Protože Bůh vás všechny volá. Tak se nestyďte, neuzavírejte se, neomezujte se. Jste nástrojem Boha, chcete jej dosáhnout. Omezení mysli je vaším vlastním omezením.

Připomíná mi to příběh dvou žab. Byl jednou jeden rybník a v něm žába. Vyrostla v něm, strávila v něm celý život a byl to celý její svět. Ten rybník byl pro ní obrovský. Jednoho dne nad rybníkem přelétal pták, který nesl v zobáku žábu z moře. Žába spadla do rybníka a nyní tam byly žáby dvě.

A tak se žába z rybníka zeptala žáby z moře:“ Jaké to je tam, odkud pocházíš? Jak velký je tvůj rybník?“ Myslela si totiž, že její rybník je ten největší. „Je tvůj rybník takhle velký?“ (Svámí ukazuje rukama.)

Žába z rybníka odpověděla: “Ne, větší..“

„Asi takhle?“

„Ne, ještě větší.“

Potom se žába z rybníka zeptala: “Z jednoho konce mého rybníka k druhému? Je to tak velké?“

Mořská žába odpověděla: “Ne, je to dokonce větší…“

Když žába z rybníka slyšela, že je něco většího, než její rybník, začala se hádat. Řekla: “Jak to, že tvůj rybník je větší než můj? To je nemožné! Můj rybník je největší rybník!!“

To je stejné, jako když sami sebe omezujete. Zapomínáte, že uvnitř vás je něco dokonce mnohem většího a k tomu, aby si to člověk uvědomil, potřebuje víru. Musíte mít důvěru. Víra a důvěra odhalí onu velkolepost ve vás. A pak si uvědomíte, že to je vlastně Bůh…., ona velkolepost.

A je tím jediným, co nás prostupuje. Ne pýcha, ne ego, uvědomíte si, že pouze díky Jeho milosti jste to, co jste. Bez rozvinutí vlastní sebedůvěry je to obtížné. Sebedůvěru si vyvinete prováděním sadhany (duchovní praxe), zpíváním božích jmen. Čím více zpíváte boží jména, tím více sebedůvěry, radosti a štěstí vás bude provázet.

Když chcete v tomto světě něco změnit, otevřete se….Otevřete své srdce lásce…, bezpodmínečné lásce. A to je to, čím jste. Nezapomeňte, že máte duši a neomezujte se. Musíte se přiblížit k Božství.

Čím více se přiblížíte k Božství, uvidíte, že Božství se k vám přiblížilo ještě víc. Jedno sufíjské rčení říká: “Ve svém životě jsem udělal tři chyby. První chybou bylo, že když jsem začal svoji duchovní cestu, své hledání, myslel jsem si, že jsem to já, kdo se přibližuje k Božství. Ale je to právě naopak. Božství se ke mně přibližovalo už dlouho před tím, než jsem začal já. Druhou chybou, kterou jsem udělal, bylo, že jsem řekl, že Boha velmi miluji, tak, že to ani nejde pochopit. Ale ve skutečnosti byla má láska jako kapka v Jeho oceánu lásky. A třetí chybou bylo, že jsem řekl, že se Mu přibližuji. Ale to On umožnil, abych se mu mohl přiblížit. Stejné je to s vámi všemi, kteří jste zde. Není to vámi, ale Jeho milostí, že jste zde. Díky Jeho milosti můžete v tomto světě jednat a milovat. Jenom díky Jeho milosti můžete Boha realizovat.

Buďte tedy připraveni, až vás zavolá. Připravte se pro Něj. Je to ve vašich možnostech. Nakonec si uvědomíte, že je jenom On.

Jai Gurudev
(převzato z http://swamivishwananda-cz.blogspot.com/)