Patří mezi manuální relaxační techniky. Působí na tělesný a psychický stav člověka, zlepšuje podmínky pro svalovou a kloubní činnost. Působí na povrch těla, ale též příznivě ovlivňuje orgány v hloubce. Masáž má vliv i na nervovou soustavu. Dochází při ní k celkovému uvolnění, odstranění únavy a stresu, který je v dnešní hektické době mnohdy příčinami ztuhlého a bolavého svalstva, hlavně v oblasti šíje a ramen. Masáž přispívá ke zlepšení našeho fyzického, duševního a emocionálního stavu, přispívá k dosažení pohody a radosti. Při klasické masáži se používá celá škála hmatů a tahů, jenž mají blahodárný účinek na masírované svalstvo. Masáž je dobré doplnit cvičením ve volném čase, např.: jóga, tai ji, pilates…

Účinky masáže

  •  uvolňuje svalové napětí a svalové bolesti
  •  usnadňuje odtok zplodin a únavových látek
  •  posiluje imunitu
  •  napomáhá ke zklidnění organismu
  •  urychluje krevní a mízní oběh
  •  zlepšuje celkovou látkovou výměnu
  •  dochází k lepšímu proudění energie
  •  zvyšuje kloubní pohyblivost

Kontraindikace masáže

  •  částečná při těhotenství a šestinedělí
  •  částečná břicho při menstruaci
  •  částečná křečové žíly
  •  těžké poruchy prokrvení a krvácivé stavy
  •  nádorová onemocnění
  •  horečnatá, infekční nebo akutně zánětlivá onemocnění
  •  malátnost
  •  částečná při bolestech břicha
  •  stav bezprostředně po těžkém jídle
  •  těsně po velké fyzické námaze – lépe počkat do druhého dne
  •  opilost, stavy pod vlivem psychotropních látek

Historie masáže

Masáž patří k nejstarším léčebným prostředkům v historii lidstva. Byla již používána v pravěku k léčení, zmírnění či potlačení bolesti (třením či promačkáváním). Rovněž od nejstarších dob je známé využití masáže k odstraňování únavy a k celkovému osvěžení. To potvrzují poznatky dřívějších cestovatelů a mořeplavců, které získali u národů, žijících zcela primitivním způsobem života, např. na tichomořských ostrovech, v Indonésii a též u Indiánů v Americe.

Nejstarší písemné zprávy o masáži pocházejí z Egypta v Ebersových papyrech z doby 5000 př. n. l. Rovněž z Číny, Indie, Japonska, Řecka a Říma pocházejí velmi staré písemné záznamy o masáži. Za zakladatele masáže lze považovat také Peršany, Babyloňany a Asyřany, kteří používali masáže hlavně ve vojsku. Z Egypta se dostala masáž do Řecka a odtud do Říma. Největší zásluhy v tomto období o rozvoj masáží má nejslavnější z římských lékařů Claudius Galénos. Byl lékařem školy gladiátorů, zde používal jako první cílevědomě masáž jakou součást tréninkové přípravy. Galénos rozpoznával masáž přípravnou a apoterapeutickou( k odstranění únavy).

Zásluhu na zrození moderně pojaté masáže má švédský teolog, jazykovědec a básník Peter Henrik Ling (1776-1839). Byl často nemocný, ale přesto se dal na dráhu misionáře. Při pobytu v cizině se setkal s masáží a vyzkoušel její účinek na sobě. Vypracoval vlastní systém masáže, do kterého zacvičil svého maséra. Díky pravidelné masáži se jeho zdravotní stav zlepšil natolik, že se začal aktivně zabývat gymnastikou a sám vyučoval šerm. Po návratu domů založil a vybudoval Ústřední ústav švédské gymnastiky, jehož součástí bylo i výukové středisko masáže. Vzniká řada masérských škol mezi nimi též škola Zabludowského, který působil v Petrohradě a v Berlíně.

První česká publikace o masáži napsal V. Chlumský v roce 1906 v Praze. Technika české masáže vychází ze školy Zabludowského.