Dobrý den,
dnes jsem “náhodou” byla na Vašich stránkách a ” náhodou” četla Váš příběh o tom, jak jste se poprvé setkala s andělem. Pod článkem byla výzva, že jestliže někdo má podobnou zkušenost, tak Vám může napsat. Nevím, jestli můj příběh může někomu pomoci, ale přesto jej napíšu.
Bylo to uprostřed noci. Najednou jsem se probudila a kolem mě- teda spíš ve mně- bylo světlo. Ale já jsem, narozdíl od Vás, vůbec netušila, co by to mohlo být a strašně- opakuji strašně- jsem se lekla, protože jsem si myslela, že umírám. Že to začíná ten tunel, o kterém jsem četla v knihách od lidí, kteří viděli světlo na konci tunelu, když prožili klinickou smrt. Celou noc jsem se třásla a opakovala k Bohu, že ještě ne! Pak jsem vyčerpáním usnula a ráno jsem se probudila šťastná, že žiju. Je to asi 8 let nazpátkek a tehdy jsem ještě nic takového neslyšela. To světlo mě pak navštěvovalo dosti často, sílilo a dnes už se ta intenzita opravdu veliká.
Nikomu jsem se to neodvážila říci, jenom manželovi, to už jsem ho vzbudila chudáka i tu první noc a řekla mu, že asi umírám, že ho moc miluju a kdyby mě náhodou ráno našel mrtvou, tak ať si klidně najde jinou, že se zlobit nebudu.
Asi před třemi lety mi velice vážně onemocněl otec. Zastavilo se mu srdce a jelikož měl rychlou lékařskou pomoc, přežil to, ale lékaři mi řekli, že má zasažený mozek i pohybový aparát, protože mu dlouho neproudila krev do mozku a že je i dost pravděpodobné, že bude brzy konec. Z jedné knížky jsem věděla, že můžeme svým blízkým posílat světlo, aby se uzdravili. Tak jsem se na to vrhla. Naplnila jsem se světlem a přes srdeční čakru mu jej posílala. Druhý den se probral. Tak jsem to dělala každý den. Neuvěřitelně rychle se uzdravil. Chodí, mluví, myslí, po uzdravení na tom byl mnohem lépe, nežli předtím. Jsem si jistá, že ta světelná síla mu pomohla, že je tu s námi se všemi, že ji můžeme požádat, že je šťastná, že nám může pomáhat a že pomáhá i lidem, kteří ji tak znatelně necítí.
Od té doby, co je se mnou světlo, tak taky hodně kreslím. Vlastně tomu moc nerozumím, jen mám někdy obrovskou chuť kreslit. Mám výtvarnou školu, takže u mě nic vyjímečného, ale kreslím ÚPLNĚ jinak. A s ÚPLNĚ jinou energií, jakoby prostoupená světlem. Věřím, že i ty obrázky jsou nějak léčivé, protože někdy se na ně hodně dlouho koukám a je mi nějak lépe, nějak radostněji. A moje dvě děti je také milují, něco těmi obrázky musí procházet. Ale to upozorňuji, že to nekreslím zcela já, to bych si netroufla tak chválit.
Nevím, jestli je to anděl, jen vím, že to je, že je to se mnou pořád a když zavřu oči a začnu se uvolňovat, tak mě to celou obalí, jako bych ani neměla tělo z hmoty, ale z částeček světla a je to asi ještě půl metru okolo. Je to taková nádhera, že se to nedá ani slovy popsat.
Co říci na závěr? Jen snad, že se mi od té doby zcela proměňuje život. Jsem mnohem šťastnější, než kdy předtím, mnohem pokornější, mnohem krásnější člověk, který začíná plně vnímat život v jeho hlubší podstatě. Jako by se tělo potkalo se svojí duší a začalo žít a chápat.
Moc Vás zdravím, Kristýna L.
23.2. 2012